10 nejvlivnějších postav českého rapu v roce 2023
Kdo drží klíče od hry: Nejvýraznější postavy českého rapu v roce 2023
Ne hitparáda popularity. Kdo reálně drží scénu — a kdo jen existuje na ní.
Rok 2023 je za námi a česká scéna se nenudila. Nejde mi o streamy — ta čísla si každý vygoogleuje. Mě zajímá, kdo reálně drží klíče od hry. Kdo nastavuje agendu, kdo ovlivňuje to, co si puštíte v metru, kdo inspiruje kluka v Havířově, aby vzal do ruky pero a začal psát.
Žádný pořadí. Každý tu drží jinej kus scény — a to je přesně ten point.
Viktor Sheen — Král bez koruny
V číslech nedosažitelnej. Rok 2023 to potvrdil naplno: nejposlouchanější český interpret na Spotify, nejprodávanější album roku — Roadtrip s Calinem, co sedělo na vrcholu žebříčku skoro půl roku. Pak ještě sólovka Planeta opic v říjnu, rovnou do top desítky celosvětovejch novinek na Spotify. Tohle není jen úspěch. Je to dominance.
Ale právě proto je to tak zajímavej případ.
Sheen si zbudoval pohodlnou zlatou klec a sedí v ní. Planeta opic naznačila chuť jít do temnějších vod — o válce, ztrátě sebevědomí, nesmyslnosti konzumu. Ale výsledek se pořád bezpečně drží v zajetých kolejích. Nic tam nešokovalo, nic nezabolelo na místech kde by to mohlo bolet.
Moje čtení? Sheen se bojí. Ne scény, ne kritiků — bojí se ztratit ty miliony pasivních posluchačů, co ho streamují na pozadí při vaření. A ta obava ho drží v bezpečný průměrnosti. Materiál na desku, o který se bude mluvit deset let, tam je. Zatím volí desky, o kterých se mluví deset týdnů.
Yzomandias — Mozek impéria, ne jenom rapper
Yzo v roce 2023 nestál za mikrofonem, stál za šachovnicí. Milion+ Entertainment jako label vyrostl do formátu, kterej v českých podmínkách nemá srovnání — a za tím stojí jeho vize, ne jenom jeho verše.
Osobní tvorba šla v 2023 trochu do ústraní — joint deska Kruhy & Vlny s Nik Tendem drží víc labelový vibe než čistě jeho vlastní výpověď. A já si myslím, že záměrně. Yzo má instinkt pro timing. Čeká, až bude mít co říct a jak to říct. Neplýtvá kapacitou na průměr.
Otázka je, jestli ten čas nepropásne. Impéria se budují — ale taky zakrývají lidi, co je drží pohromadě.
Nik Tendo — Hype, nebo hvězda?
Nik Tendo měl za sebou výraznej rok. PATTERN — jeho sólovka z července 2023 celá produkovaná NobodyListenem — a pak Kruhy & Vlny s Yzomandiasem jako potvrzení, kde sedí v ekosystému labelu. Viděl jsem ho na festivalu. Energie reálná, ne scénická.
Ale právě proto mě to mrzí o to víc: Nik Tendo v roce 2023 zněl hlavně jako nejlepší produkt Milion+. To není insult — Milion+ produkuje kvalitu. Jenže kvalita labelu a identita rappera jsou dvě různý věci.
Kdy uslyšíme Nika Tenda bez záchranný sítě? To je zkouška, na kterou zatím nezazvonil.
Calin — Hitmaker s rozpolcenou duší
Calin umí napsat melodii, co se zasekne v hlavě na tři dny. Hannah Montana a Praha/Vídeň z jeho alba Popstar (2022) patřily k nejstreamovanějším českým trackům i v průběhu roku 2023 — a Roadtrip s Sheenem, kde byl číslo dva vedle největší hvězdy scény, to celý stvrdil. Rádia ho milujou, čísla mu frčí, O2 Arena s ním jela vyprodaná.
Jenže pamatuju Calina z dob, kdy jeho texty měly ostré rohy. Kdy tam bylo napětí, drzost, něco co štípalo. Dneska ty rohy jsou obroušený do hladka.
Nedělám z toho morální soud. Mainstream je legitimní volba. Ale Calin je dost talentovanej na to, aby nemusel volit mezi úspěchem a substancí. Rok 2023 ukázal, že zatím volí úspěch. Jestli ho to jednou mrzet bude, je jeho věc.
Gleb — Bratislavská pravda bez filtru
Tady rovnou na věc: Gleb je slovenský rapper. Bratislava, ruský kořeny, grime a drum'n'bass kombinovanej do něčeho co na středoevropský scéně před ním nikdo neměl.
Zmiňuju ho tady ne jako součást českýho rapu, ale jako součást prostoru, ve kterým se česká a slovenská scéna přirozeně překrývají — a Gleb je jeden z těch, bez kterejch je ten prostor chudší.
Gauč Storytelling (2019) a Big Boy FM (2022) — záznamy ze života, ne studiový konstrukty. Na koncertě žádný pózování. Jde do toho a strhne vás sebou.
V roce 2023 se Gleb stylisticky moc neposunul. Stejnej zvuk, podobný témata, bez výraznýho experimentu. A to je škoda, protože člověk s takovýma zásobama emocí by mohl vypálit něco nečekaného. Zatím hlídá teritorium. Teď by měl začít dobývat nový.
Rest & James Cole — Lyrická váha bez pozornosti, kterou si zaslouží
Rest a James Cole jsou anomálie. V době, kdy se hodnota měří v TikTok sekundách, tihle dva dělají hudbu, která vyžaduje soustředění — a stojí za to.
Restovo psaní má hloubku, ke které se musíte vracet. James Cole za deckem chápe beat jako základ, ne jako dekoraci. Jejich desky nejsou produkty, jsou výpovědi.
V roce 2023 se jejich hudba ztrácela v záplavě novinek a to je čistá ztráta pro scénu. Mají oddaný fanoušky, ale chybí jim viditelnost. Někdy si říkám, jestli česká scéna dokáže ocenit kvalitu bez virálního momentu — tihle dva jsou přímej test.
Indy & Wich — Pilíře, co drží střechu
Žádná velká deska v roce 2023, a přesto jejich přítomnost nikdo nezpochybní. To je definice vlivu.
Krematorium (2022) ukázalo, že se nebojí tmavých témat ani nepohodlných textů. Jejich koncerty jsou plný, jejich hudba se sampuje v hlavách nový generace, aniž by to mladý rappeři někdy otevřeně přiznali. Tak to chodí — nejsilnější vzory bývají ty tiché.
Indy a Wich drží standard, ke kterému se česká scéna měří, i když o tom nemluví nahlas.
Paulie Garand — Liberec, co se nepotřebuje omlouvat
Paulie píše obrazy. Ne verše — obrazy. Srdce z ledu je track, co zabodne přesně tam kde to bolí, a neomlouvá se za to.
Věrný fanoušci, syrový nezaměnitelnej styl, žádná mediální hra. Právě proto ho část scény přehlíží. Ale právě proto tu je. Někdo tu musí dělat muziku pro lidi, co nechcou hlasitý packaging, ale tichou pravdu.
Arleta — Průlom roku bez hvězdičky „jen ženský rap"
Arleta v roce 2023 dokázala jednu věc: ženský rap v Česku se neomlouvá a neprosí o místo u stolu. Přišla s energií, co nezní jako debut. Zní to jako někdo, kdo přesně ví, co chce říct.
Fresh zvuk bez potřeby porovnávání se zahraničníma vzory nebo vymezování vůči mužský dominanci scény. Arleta prostě jede. A to je ta nejsilnější pozice.
Momentum má. Teď záleží na tom, co s ním udělá.
Sergei Barracuda — Hardcore linie, co drží celej systém pohromadě
Sergei nedělá ústupky. Dělá muziku pro lidi, co vědí, odkud přišli — a nepotřebují nikomu vysvětlovat proč.
Mainstream ho pravděpodobně nikdy nezajímal a nezajímá. A to je v pořádku. Scéna potřebuje lidi, co drží hardcore linii, aby celý ten systém nezmutoval do čistě komerční bubliny. Sergei je záchytnej bod pro posluchače, co nechcou reklamu na životní styl — chtěj výpověď.
Dělá to nekompromisně. Víc není potřeba.
Tohle je mojich deset. Každej drží jinej kus scény — někdo čísly, někdo umlčenou kvalitou, někdo tím, že odmítl hrát podle cizích pravidel. Česká rapová scéna je živelná, rozporuplná a pořád se mění. Přesně proto má smysl.