Dvě vlny, jedno moře: Český drill a boom bap revival
Drill frčí, před pěti lety o něm nikdo nevěděl. Boom bap mezitím chcípnul a zase vstal.
Proč? Jsou věci, který se dějou pomalu, a pak zjistíš, že se staly. Přesně tak funguje žánrová evoluce v českém rapu. Jednoho rána se probudíš, pustíš YouTube a zjistíš, že polovina tracků, co tě chytly za ucho, stojí na stejných věcech.
Slide piáno a basa, které znějí jako by je někdo nahrál v metru. A druhá polovina? Jsou na nich MC, kteří by ještě před třemi lety něžně rapovali do trapu. Teď koukaj přímo do kamery a žvatlají o ulici a autenticitě.
Tahle věc se nestala náhodou. A stojí za tím víc než jen trend ze Spotify.
Drill jako žánr má jasný rodný list. Vznikl v Chicagu někdy kolem roku 2012 – Chief Keef, Lil Durk, G Herbo. Tvrdé, opakující se 808 basy, melancholické klavírní smyčky nebo synthy, flow pomalé a monotónní jako deštivý říjen. Texty bez metafor, protože metafory jsou luxus pro lidi, co nemají co ztratit. Chicago drill byl v podstatě reportáž z ulice, ne básnická sbírka.
Pak to přebrala Británie, a tím se vývoj drillu zásadně zkomplikoval – k lepšímu. UK drill, zejména z londýnského Brixtonu a South Londonu (Headie One, Unknown T, Pop Smoke přinesl tento zvuk i do New Yorku), přidal do mixe grimové elementy, rychlejší flow, mnohokrát mrazivější atmosféru. Pop Smoke pak na přelomu 2019–2020 zkřížil tenhle londýnský zvuk s newyorskou drzostí a vzniklo něco nového – Brooklyn drill, jehož vliv dosáhnul i sem.
Boom bap má prehistorii ještě delší. New York, devadesátky, Pete Rock, DJ Premier, Gang Starr, Nas, Biggie. Kopák basového bubnu, ostrej snare, sample z funkových nebo jazzových desek. Texty jako říkanky se zubama. Jenže trap přišel v nultých a desátých letech a boom bap zatlačil na okraj. Lidi ho milovali, ale byl to víkendový milenec, ne každodenní soundtrack.
K nám tyto vlny dorazily s přirozeným zpožděním asi tří až čtyř let – ale to neznamená, že dorazily oslabené.
Český drill: první vlna (2020–2022)
Pokud hledáš jeden okamžik, jeden track, jednoho člověka, který byl ten první – musím být upřímný a říct, že ten člověk asi neexistuje jako singulární bod. Drill k nám pronikl spíš jako pomalu stoupající voda než jako přívalový déšť.
Co se dá říct s jistotou: rok 2020 byl zlomový. A podle článku na ČT art z února 2021 to docela přesně potvrzuje: mezi prvními, kdo drillový sound na českou scénu explicitně přinesl, byl Smack, který na jarní album Chiméra Pt.1: Lion zařadil drillový track Fighter s hostujícím Dollar Princem. Drillový sound bylo slyšet i na tracku Rolls od Yzomandiase z jeho srpnového EP Melanž.
Ale kdo tehdy drill opravdu uchopil a udělal z něj víc než experiment? Jihlavská skupina 58G.
Zatím nejspíš nejlepší domácí drill vytvořili 58G na svém debutu 58 Tape Vol. 1, za nějž si vysloužili nominaci na objev roku v hudebních cenách Vinyla. Jihlavské trio – Humla, Tomáš Kučera a Doktor601 – se inspirovalo britským klubovým undergroundem, po jehož vzoru se pojmenovali číslem odvozeným z PSČ jejich města. Vliv byl slyšet i v textech a v klipech natáčených mobilem.
To je klíčový detail. Nejde o to, že 58G dělali drill proto, že byl zrovna trendy. Šli rovnou k britskému zdroji, pochopili, co dělá tu estetiku esteticky konzistentní – lacino natočené klipy jako vizuální přiznání, PSČ jako identita – a adaptovali ji. Přitom pořád zůstali dost čeští. To je těžká disciplína.
Producent Humla se v té době začal považovat za jednoho z nejlepších českých producentů. Na albech 58G byl slyšet zvuk vycházející z drillu, trapu, grimeu i UK garage. Přesně tenhle hybrid byl důvod, proč 58G nezněli jako kopie – měli vlastní zvuk, i když byl jasně zakořeněný v britské tradici.
Zároveň v roce 2020 vyrostla na scéně postava, která z drill estetiky čerpá dodnes, ale s jiným kontextem – Hard Rico z Ostravy. Hard Rico se dostal do širšího povědomí po vydání EP Kriminal Mood v říjnu 2020, zejména díky trackům Kriminal Mood a Furt a podpoře ostravského rappera Sergei Barracudy. Rico nedělá „čistý drill" ve smyslu žánrové definice, ale jeho přístup – přímočaré texty o kriminálním životě, minimalistická produkce, nulová snaha se omluvit za to, co říká – je drillové DNA.
A to je zajímavé: Ostrava se v roce 2020 stala scénou se skvělým objevem v osobě Rica, který to dokázal roztočit a přitáhnout na sebe velkou pozornost během jediného roku. Drill v Česku tedy není jen pražský projekt – má kořeny i mimo hlavní město.
Co se týče Robina Zoota jako průkopníka drillu – tenhle narativ je trochu přeceňovaný. Robin Zoot je výjimečný rapper a měl v té době výborné tracky, ale jeho styl byl vždy složitější hybrid. Přímou drillovou větev nevedl.
Specifika českého drillu
Takže co ten drill udělal s češtinou, co? To je otázka, která mě sere víc než sledovat, kolik views má nějakej novej track.
Drill je o přímý řeči. Žádný květnatý řeči kolem dokola. A my Češi s tím máme docela problém – jsme jazyk, co miluje odvozovat, vrstvit významy, hrát si se slovy. Vždycky to tak bylo, a nejlepší čeští rappeři to uměli.
Drill to rozbil. Najednou bylo v kurzu říkat věci narovinu. A to není jen o stylu – to je jinej mindset. "Byl jsem ve vězení" místo "tma mě obklopila v místě, kde čas stojí". Tímhle se část scény posunula blíž k realitě, a část publika konečně slyšela někoho, kdo nemluví jak učitelka na slohovejch.
Produkčně? Tady se s klidem sáhlo po UK drill beatech – slide piano, temnej pad, 808 bass, a ten specifickej tripletovej feeling na hi-hatech. Humla z 58G je v tomhle nejlepší, fakt. Ale český drill většinou neřeší takový to násilí jako ty původní anglický tracky – buď kvůli naší kultuře, nebo protože u nás to prostě není tak drsný.
Boom bap revival: návrat z mrtvých
A teď ta druhá vlna. A ta je možná zajímavější, protože je to úplnej paradox.
Boom bap „umřel“, když trap obsadil scénu. Nebo spíš se zatáhl do undergroundu, kde žil dál, ale potichu. Pak se stalo, že se lidi trapem přejedly. Algoritmizovaný beaty, předvídatelný texty, emotrap, kterej ztratil veškerou šťávu. Začali hledat něco jinýho.
A tam čekal boom bap.
Paulie Garand je pro ten revival klíčovej – ne že by byl první, ale že ho nikdy neopustil. Album DANK vyšlo v 2018 a zase s Kennym Roughem. Vrátil se ke svýmu zvuku – lyrickej indie rap, upřímný zpovědi, láska k hudbě. Prostě Paulie.
Paulie není boom bap v tý klasický podobě – není to Prago Union ani PSH. Je to někdo, kdo na těch základech postavil svůj vlastní styl. Sample estetika ustoupila do pozadí, ale to tempo, přístup k textům a důraz na lyriku zůstaly. V roce 2020 vydal Mezi prsty s DJ Wichem a Monology.
Idea a Rest jsou další borci. Idea jako producent i rapper – jeho beaty jsou klasický, ale nikdy zkostnatělý. A Rest (Restovski) – ten byl vždycky trochu mimo, a teď, když se scéna otočila, najednou je v kurzu. Tahle generace, co vyrůstala v devadesátkách a na začátku nultých, teď zažívá renesanci – ne že by změnili styl, ale protože se scéna dostala tam, kam patří.
Čím se liší dnešní boom bap od toho původního
Tady je ten fór, kterej se snadno přehlídne: původní boom bap z devadesátek žil díky samplování vinylů. Producenti trhali desky, hledali bicí, basu, a na tom stavěli track. Bylo to fyzický, analogový, často i trochu na hraně zákona.
Dnešní revival dělá věci jinak. Ta estetika samplů zůstala – drsnej zvuk, ta špatná kvalita, jazz nebo soul jako základ. Ale teď buď sampleujou legálně, nebo to replikujou syntetizéry. Zní to starě, ale ten proces je moderní. Jako když nosíš vintage hadry, co byly vyrobený minulej rok v Paříži.
To není kritika. Jen říkám, že revival není rekonstrukce. Je to reinterpretace.
Kde jsme teď – a kam to povede
Drill v roce 2025–2026 v Česku není mrtvej, ale už se z toho stal normál. Drake a Travis Scott se k němu přidali, a zdálo se, že to bude žít dál. Jenže tak to chodí – co je mainstream, to už nešokuje. A drill bez šoku je jen temná estetika bez obsahu.
Hard Rico je jeden z mála, kdo v tomhle žánru drží autentičnost a nekompromisnost. Jeho texty o kriminalitě nejsou póza, ale drsný odraz reality. Rico se stal hvězdou ostravskýho rapu, protože ta jeho přímočarost rezonuje. Zatímco se ostatní snažej drill ohýbat, on zůstává věrnej tomu, co ho dělá drill – upřímnosti a pohledu z ulice. Není to jen o týhle tématice, je to o přístupu, kterej se odmítá prodávat. V týhle saturovaný scéně je to zlato. A Humla pořád tvoří, jen se posunul, a má svůj vlastní sound.
Boom bap mezitím vlezl do mainstreamu nenápadně. Paulie Garand hraje ve Fóru Karlín, kde to rozjel s velkou show a prodaným koncertem v únoru 2026. To není underground. To je mainstream, kterej se tváří jako underground.
Bude boom bap mainstream? Možná – pokud se trap zase sám nepřekulí, a to je pořád ve hvězdách. Bude drill za zenitem? Třeba. Ale nová generace vždycky najde způsob, jak to starý nakopnout zpátky k životu.
Protože takhle rap funguje. Jako příliv a odliv. Vždycky se vrátí. A ty s tím nic neuděláš.
Poznámka: Najít první „český drill track" je dost těžký a nikdo to nedefinuje jako jeden konkrétní moment. Pokud se do toho pustíš, mrkni na archiv musicserver.cz a ČT art, to je dobrej začátek. Tohle je jen pokus o to se v tom vyznat, ne akademická studie.