Blázinec

O čem je

Skladba „Blázinec“ je ústřední track alba Imaginarium naprosto běžných podivností z roku 2011. MC Gey v ní staví na hlavu předsudky o duševním zdraví a normalitě — „jenom blázni se radujou, protože jim nedělá problémy bejt mimo“ zní jako refrén, který oslavuje vychýlení z řady jako výhodu, ne diagnózu. Skladba je zároveň zpovědí o vlastní odlišnosti: „nezblázním se, Mc Gey už blázen je“.

Kontext

Album Imaginarium naprosto běžných podivností vyšlo u WM Czech Republic v roce 2011 a patří k uvolněnější, hravější linii Geyovy tvorby před jeho pozdějšími konceptuálními deskami. Gey v té době už byl etablovaný na české scéně a na této desce kombinoval absurdní humor s ostrou kritikou společnosti. „Blázinec“ je toho typickým příkladem — střídá sebereflexi s komentářem k veřejnému mínění a politické realitě.

Produkce

Text je vystavěný na uvolněném, hravém toku s pravidelným refrénem, který funguje jako zaklínadlo. Sloky mají hutnější rytmus s řadou vnitřních rýmů, což odpovídá beatům, které nechávají prostor pro text a nezahlcují posluchače zvukem. Refrén svou repetitivností přímo vybízí ke zpívání, takže hudba nejspíš vsází na jednoduchý, chytlavý motiv v kontrastu s obsahem slok.

Interpretace

Gey útočí na představu „normálního“ jako jediné správné možnosti — „nehučme lidem do hlavy, co je normální, a co už ne“ je přímé odmítnutí vnucených pravidel. Do toho vplétá kritiku české společnosti, když mluví o tom, jak „zvedneme pravačky a společně si zařveme, jak dojemné ve státě, kterej měl bejt dávno pohřbenej“. V druhé sloce přiznává, že vážné poselství maže humorem: „první sloka byla vážná, druhá pro dětí“ — což je typický Gey, který nechce, aby byl brán příliš vážně. Přesto zůstává teze, že „puch je taky jenom vůně, to že ji lidi nazvali smradem, je ukázkou slabý vůle“ — tedy že zařazení jako „nenormální“ je jen otázka konvence.

Dopad

Skladba zapadá do Geyovy poetiky, kde absurdita slouží jako zbraň proti maloměšťáctví. Pro fanoušky je ukázkou jeho schopnosti balancovat mezi vtipem a kritikou bez toho, aby sklouzl k moralizování. V kontextu českého rapu roku 2011 představuje alternativní přístup k tehdejšímu mainstreamu, který často řešil pouliční realitu napřímo, zatímco Gey volil obraznost a metaforu.